Montrealská trojka BIG|BRAVE před šesti rokama zakotvila pod křídly vydavatelství Southern Lord a od té doby vnáší svěží vítr do bažinatého žánru. Vždy se snažili více experimentovat a nezapadat do nějaké šablony. Jejich hudbu lze popsat jako hrubozrnný sludge metalový monolit, který neustále utíká do jiných žánrů. Tu ke dronovým hlomozům, které někdy přerůstají až v ambientní plochy, jindy mění směr ke stonerovým riffovým stěnám. Střední až pomalá tempa tu prosvěcují hlavně ženské vokály, které dříve byly spíše řvané a volané a nyní občas působí jako trochu extrémnější islandská čarodějka Björk.
Přitom to mohlo dopadnout úplně jinak. Původní záměr zdaleka nebyl v hrubé hlasité kapele. Experimenty s ambientní hudbou hranou na akustické nástroje utnula rozbitá akustika. Tento bod byl kapele a hlavně kytaristce Robin Wattie osudný. Místo někdejších křehkých hudebních ploch tu stojí elektrické kvílející monolity, které zní jak repetitivní vlnobití v nespoutané bouři. Přes brutální sound kytar ale stále prosvítá jemnost, kterou Robin dokáže do BIG|BRAVE vetkat. Hlavně přes vokály a místy i přes umírněnější nástrojové plochy. To byly základy, na kterých BIG|BRAVE povstali a stále z nich těží. Směs hlasitého, umanutého ale i velmi citlivého přístupu místy odkazuje až někam ke SWANS nebo GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. S těmi mimochodem sdíleli společné koncerty.
BIG|BRAVE jsou svým způsobem kapela, která i ve třech dokáže vyvinout obrovský tlak. Často pracuje s riffy, které jsou ohlodané na kost, a ve výsledném efektu hraje velkou roli mohutný zvuk. „Vital“ vás jím zaplaví. Je jako soptící vulkán. Spousta dusivého kouře, hektolitry rozteklé lávy. Je v nich primitivní pradávná síla. Něco apokalyptického. Hřmící zvuk, ve kterém jsou závany té nejniternější poetiky. Smrad síry a vůně fialek.
Další částí skládačky jsou texty, často velmi metaforické, ale jsou i výjimky, které jsou velmi konkrétní a osobní. V „Half Breed“ se Wattie odkazuje ke knize esejí od Alexandra Cheeho, který prozkoumává osudy míšenců napříč různými kulturami. Není to náhoda. I Wattie je sama míšenkou. Je v tom osobní zpověď i sebejisté vyjádření. Nedávná změna na postu bubeníka nijak nečeří styl, který vybudovali. Naopak „Vital“ je potvrzením, že BIG|BRAVE půjdou cestou, na kterou se vydali před sedmi lety na desce „Feral Verdure“. Od těch dob je nejcitelnější změna poznat ve zvukovém opracování a v touze vyjadřovat se stále brutálnějším a také minimalističtějším způsobem.
